Přestože prog rockové vody nejsou nejčastějším kotvištěm mého hudebního vkusu, i v těchto místech se nalézají mí oblíbenci, ať už v podobě Švédů PAIN OF SALVATION, hračičkářů THE TANGENT nebo třeba vynikajícího loňského alba Neala Morse. Zato Italové DYNAMIC LIGHT se ke mně dokutáleli nezváni nepoznáni, hned však upoutali zajímavou obálkou jejich promo CD i nástrojovým obsazením, ve kterém se objevuje například i stick, což je jakýsi vícestrunný hybrid basové kytary. Dalo se tedy očekávat, že z kotoučku se bude ozývat něco progresivně minimálně se tvářícího a pravdou je, že nejen tvář, ale i zbytek hudební postavičky alba „Shape“, je jasně zařaditelný do prog rockového ranku.

To co dělá z této nahrávky materiál sunoucí ambice skupiny ke snahám stát se členem stylové šlechty je jednoznačně především rytmika, která v podstatě dělá nejen základ, ale většinou je i tím hlavním, co spolu s klávesovými etudami upoutává pozornost. Přestože se kytarové linky snaží vytvářet jemnou a nepřekombinovanou výraznost, většinou zůstávají u pouhého standardu, naopak silné charisma bicích rytmů i basových tónů vyrůstá jako kroutící se plevel, který v mnoha místech dusí svého zvukově výraznějšího konkurenta. Nevím nakolik si je skupina vědoma svého zjevného silného místa v podobě bravurní rytmické sekce, neboť přestože dostává basa svůj díl prostoru, je často zvukově utopená a především v pasážích naplněných dominancí klavíru (například v úvodu skladby „Between Two Parallels“) je snad až necitlivě znevýhodňována. Zato bicí kudrdlinky jsou výrazně nepřeslechnutelné a pozornost strhávající, vždyť jsou také hrané stylem rozhodně značně převyšujícím běžný standard metalových a rockových „paličkářů“. Každopádně to vše právě v kombinaci s dominantní klavírně klávesovou složkou dělá z hudby DYNAMIC LIGHT ve výsledku poněkud netypicky působící celek. Skladby dostávají zajímavý nádech, bohužel částečná absence jinak hlavní kytarové složky přináší i důsledek ve značné nevyváženosti projevu. Vyšší zapojení zajímavější kytarové práce prostě dříve nebo později začne chybět.

Co se stylového zaměření a projevu týče, většinou se materiál nese v prog rockových polohách připomínajících mi načančané spleteniny skupiny IQ, bohužel včetně pro mě tak trochu nepříjemného projevu a barvy hlasu vokalisty, což je přesně ta poloha, kvůli které jsem především starším nahrávkám IQ nikdy nepřišel plně na chuť. Nejedná se o zpěv přímo falešný, ale především ve vyšších polohách jde o jakousi nezpěvnou barvu hlasu v kombinaci s frázováním a linkami, které ne zcela ladí k vlastní hudbě. To co na tvorbě DYNAMIC LIGHT oceňuji je velmi slušné zpracování a výrazně prokombinované a dotažené klavírní aranže (hodně povedená je snad až veselá „Density“), na druhé straně postrádám nějaký výraznější podíl zajímavých a upoutávajících melodií, které se na desce hledají opravdu těžko. Album „Shape“ si rozhodně troufnu zařadit mezi nadprůměrný materiál, pro výše zmíněné neduhy však nemohu hodnotit jako něco odzbrojujícně uchvacujícího. Takže otřepaná fráze na závěr zní – příjemná deska, která nenudí, ale ani nijak nenadchne.